Konec sezóny na Trutnov Trails
| Reporty
UKONČENÍ SEZONY 2016 NA TRUTNOV TRAILS
Před třemi týdny jsem se poprvé rozhodl svůj bike vzít z krásných a uhlazených cykloturistických tras do pořádného terénu. Vyrazili jsme tedy na Trutnovské traily, kde přišla první zatěžkávací zkouška jak pro kolo, tak pro mou fyzičku a rovnováhu. Šílené výjezdy do prudkých kopců byly odměněny svižnými a technicky vyladěnými sjezdy, místy na hranici mých čerstvě nabývajících zkušeností. Nenašlo se však jediné místo, které jsem se minimálně nepokusil sjet, přišlo mi to bezpečnější než kolo nést.Tak se mi to zalíbilo, že o čtrnáct dní později jsme zavítali do Cyklo arény Vysočina, kde byla jízda mnohem jednodušší, nebylo tolik prudkých stoupání a i nejtěžší sjezdy byly složitostí na úrovni prostřední obtížnosti TT. Chtěl jsem se znovu vrátit do Trutnova, ale trošku mě od toho zrazovaly ty táhlé kopce směrem nahoru-, opravdu dřina se tam vyškrábat.
Tak jsem koukal do kalendářů akcí na TT a mé srdce zaplesalo. Na 28.10.2016 byla partičkou z TT naplánována vyjížďka k ukončení letošní sezony. Vzal jsem si tedy dovolenou a bylo vymalováno. V půl jedenácté jsem byl na základně TT a čekali jsme, kolik lidí si v tomhle počasí bude ochotno umazat kaťata. Před jedenáctou nás už nedočkavě čekalo patnáct a zjišťovali jsme, že to bude trošku drastičtější než jsou místní traily. Kluci naplánovali vyjížďku do místních kopců přes Petříkovice, Chvaleč, po hraničních hřebenech s Polskem, zhruba pěti kilometry po asfaltu na pekelné sjezdy, kde se jely letošní závody Trilogy 2016 . Již při prvním stoupání naše řady prořídli o dva členy, kteří usoudili, že tohle je nad jejich fyzické možnosti a jen by nás zdržovali. Pustili jsme se tedy do prvních metrů lesních cest, kolejí po těžbě dřeva, parádního blátíčka a místy i půl metru hlubokých kaluží. Po projetí této zahřívací etapy jsme dojeli na místo, odkud už nebylo návratu. Stromy a keři lemovaný sjezd dlouhý asi tři sta metrů, plný mazlavého bláta, které mi vysvětlilo, že přední brzda vážně NE. Sem tam jsem projel mlázím, abych očistil kolo od nánosů bahna – kecám- prostě se to tak klouzalo, že každá má snaha o zpomalení byla korunována vyjetím mimo trasu..Uprostřed tohoto sjezdu malé překvapení v podobě spadlého stromu, naštěstí borci z TT čekali a všechny nás na toto upozornili. Po dojetí na křižování s hlavním tahem na Adršpach se s námi rozloučili další dva borci, kteří víc nesli než jeli. Na jejich obhajobu nutno říct, že jeden z nich měl kolo od července a chtěl vyzkoušet něco jiného, než polňačky kolem baráku. Zjistil, že tudy cesta nevede a než ostatní brzdit, točili směr Lhota.
Nás čekal pekelný výjezd serpentýnama do Adru, kde jsem si vážně hrábnul až na samotné dno a litoval svého nápadu se zúčastnit. Kupředu mě však hnalo to, že jeli i kluci s převody 1×10 a navíc jsme jeli víceméně pospolu. Po pěti kilometrech namotaných po hlavní silnici konečně vidím vytoužený vrchol a čekající bajkery. Po malé přestávce uhýbáme podél státní hranice lesem a přichází první skály a sjezdy v nich, které jsou místy hektické, místy jedeme po hraně dvacetimetrové skály a jen se v duchu modlím, abych se udržel v sedle. Sjezdy to byly velmi rychlé, technicky hodně náročné a člověk chvilkami seděl až na zadním kole, aby nedobrovolně nevystoupil přes řídítka. Bude to asi jeden z důvodů, proč se tady jezdí závody MTB a z těchto koutů pochází jedni z nejlepších bajkerů. A jak to tak bývá, to nejlepší nakonec . Při vystoupání po skalních masivech se před námi otevírá krásný výhled s brutálně příkrým sjezdem plným kořenů, kamenů a písku. V tomto okamžiku jsem si řekl, že na to vážně nemám, kousek pudu sebezáchovy s radostí vítám a pro jistotu objíždím „holčičí“ trasou , která je pořád složitější, než černá v Cykloaréně Vysočina. Poslední křižování lesní cesty a opět sráz lesem dolů, kde se někde pod spadaným listím rýsuje namotaná trasa, kterou s větší námahou všichni kopírujeme. Po zhruba stopadesáti metrovém sjezdu poslední čtyřmetrový sráz a jsme všichni živí a zdraví na cestě u odpočívadla. Odtud se vracíme osm kilometrů po hlavní cestě na základnu, kde na nás čeká výborná zelňačka a studené pivko, pro některé malinovka.
Závěrem- luxusní vyjížďka, na které jsme si asi všichni mimo borců z TT zase o level zvedli a určitě to nebylo naposled, kdy jsem se proháněl v okolí Trutnova.
