K prameni Labe a ještě dál …
15.8.2016 | Reporty

Zima už pro nás byla opravdu dlouhá, a tak jsem se rozhodli nečekat až na horách roztaje sníh, ale právě naopak toho využít. Domluvili jsme se s Davidem Jarošem (ředitel společnosti bikero.cz), na zapůjčení dvou fatbikes Author SU-MO. Kolo je postaveno na ocelovém rámu, vybaveno řazením SHIMANO Deore a kotoučovými mechanickými brzdami Tektro Aries. Použití dvoutalíře SAMOX 36-22 zubů 170 / 175 mm cranks a deseti kolečka SHIMANO HG50-10 11-36, které je svým počtem zubů zvoleno opravdu ideálně pro tento typ kola. Na masivní ráfky JALCO Snoy 32 děr jsou obuty pláště MAXXIS Mammoth o velikosti 26″ x 4.00″.

Náš testovací den proběhl 10.2.2016. Kola jsme pro jistotu složili a převáželi v kufru auta, abychom se vyhnuli viditelnému problému s čtyřpalcovými pneumatikami. Věřte, nevěřte, tyto pneumatiky prostě do lyže nosiče nenarvete.

Z Horních Míseček jsme se vydali po Krkonošské magistrále směr Vrbatova bouda. Tato trasa je primárně určená pro běžkaře, proto není divu, že naše kola budila nemalý rozruch doprovázený komentáři snad v pěti světových jazycích, počítám do toho i Jakubovu slovenštinu. Již po ujetí prvních desítek metrů nám bylo jasné, že si užijeme spoustu zábavy. Kola se nekompromisně drala kupředu mírně rozbředlým sněhem. Ve stoupání jsme občas šlapali, občas šli vedle kola, SU-MO se sice při výjezdu chová velmi stabilně, ale zimní přestávka naší fyzičce (zejména mé) nepřidala. Pět kilometrů, ktreré nás dělily od Vrbatovy boudy jsme tedy zdolali v čase lehce přes hodinu. Ve vyších partiích trasy se začal sníh více bořit, ale mírně podhuštěné pláště, si s ním poměrně lehce poradili.

Na Vrbatově boudě jsme se samozřejmě náležitě odměnili lahvovým pivem značky Konrád za “lidovou” cenu 50,-Kč. Při jeho konzumaci jsme byli svědky dvojitého přistání vojenského vrtulníku (zřejmě nějaké cvičení). Několik běžkařů, kterým to nedalo, se přišli zeptat, zda jsme na kopec opravdu vyjeli na kole, nebo jsme součásti již zmíněného vojenského cvičení a při té příležitosti projevili zájem se s námi vyfotit.

Potom co zájem o nás a naše kola opadl, do takové míry, že jsme sedokázali prodrat přes davy našich obdivovatelů, jsme pokračovali dál k prameni Labe. Během necelých pěti minut ovšem začalo tak silně foukat, že jsme museli zastavit a přestrojit se do těžšího kalibru oblečení, což zahrnovalo změnu bežkařských rukavic na lyžařské, natažení kapuce a uzavření všech vetracích otvorů. Následující rovnější pasáž, nás donutila šlapat bez přestávek, což nás trochu rozehřálo. Brzy se objevil první sjezdík našeho dne, který do nás vlil novou energii.

Ukazatel hlásil poslední kilometr k prameni, ale terénní podmínky se znovu změnily. Sněhový podklad se skládal z ledové, né však moc silné krusty, pod kterou se nacházela další o dost měkčí vrstva a ta nás bohužel donutila opět tlačit. I při slabě nahuštěných pneumatikách nebylo možné v jízdě pokračovat. Mít v nohách najeto pár tísíc kilometrů, snad bychom to ušlapali, ale takhle jsme byli rádi, že to alespoň vyjdeme! Jelikož ani jeden z nás nikdy u pramene Labe nebyl, dost špatně se nám hledal pod metrovou přikrývkou sněhu. A tak jsme tlačili a hledali a zase tlačili, až jsme dotlačili k bílé ceduli s červeným nápisem “STÁTNÍ HRANICE”!! V ten moment nám bylo jasné, že není něco v pořádku. Po důkladném prostudování rozcestníku, který nám oznamoval, že pramen se nachází cca. půl kilometru zpátky nám došlo, že u pramene Labe jsme již byli a návštěva hranic z Polskem je nad rámec našich plánů.

Po krátké přestávce jsme se tedy rozhodli k cestě zpět. Protože nás čekala pasáž z mírného kopečka po nejisté zmrzlé krustě, nezbývalo než lehce upustit pneumatiky, pevně držet řidítka, rozjet se co to dá a modlit se ať se předek někde nezapíchne. K našemu údivu to jelo velmi dobře a musím říct, že SU-MO se s terénem pralo opravdu famózně. I místa, o kterých jsme si mysleli, že raději půjdeme pěšky, jsme na našich tlouštících nakonec proletěli jako vítr. Prvně jsme si posteskli, že na tomto kole chybí odpružená vidlice, ale bylo to jen malé povzdechnutí, protože jízda na fatbikes je velký zážitek. Po asi kilometr a půl dlouhém sjezdu z mírného kopečku nás čekal další kilák a půl tlačení a pak pár setmetrový sjezd zpět k Vrbatově boudě.

Po druhé jsme zde přestávku nedělali a vydali jsme se rovnou vstříc pětikilometrovému sjezdu po Krkonošské magistrále. Ovšem již v první zatáčce se mi podařilo plavmo přeskočit přes řídítka, neboť jsem se snažil dojet Jakuba. Najetí zatáčky co nejvíc vnitřkem, nebyl úplně dobrý nápad, neboť jsem si nevšiml nafoukané závěje a př
ední kolo se do ní zapíchlo. Zbytek už si asi umíte představit: já, řidítka, ovšem v opačném pořadí. Po srovnání řidítek a oklepání se od sněhu jsme mohli pokračovat. K našemu štěstí jsme si všimli vybité baterie v kameře a tak jsme ji začali měnit. V tom okamžiku vyjela ze zatáčky rolba, která přímo před námi začala tvořit manšestr až na Horní Mísečky. Počkali jsme proto ještě chvíliaž rolba poodjede a vydali jsme se vstříc parádnímu sjezdíku po uhlazené cestě.    

SU-MO se ve sjezdu chová opravdu skvěle, podhuštěné pneumatiky a dlouhý rozvor kola držel stopu a ani jednou se nám nestalo, že by chtělo přední kolo jet někam jinam, než kam jsme veleli. Pocit, kdy předjíždíte běžkaře kroutícího hlavou, je opravdu k nezaplacení. Fatbikes zřejmě nikdy nevytlačí z Krkonošské magistrály běžkaře, ale doba kdy se tam budou čím dál více potkávat běžkaři s fatbiky se podle nás nevyhnutelně blíží.

Nejsou to lyže, nejsou to běžky, je to fatbike.

Znovu bychom chtěli poděkovat našemu kamarádovi Davidovi i celému týmu bikero za tuto příležitost. Pokud je někdo opravdový fanda do cyklistiky v jakékoli podobě, musí fatbikes vyzkoušet, protože to není kolo, to je fatbike !!!

Kolo Author SU-MO za náš tým hodnotíme stejně jako ve škole krásnou dvojkou. Správně zvolené pneumatiky, dobrá stavba rámu, pedály které vás podrží, převody jako dělané pro toto kolo. Jako mínus považujeme absenci odpružené vidlice a podle nás slabší brzdy. Náš testovací den však hodnotíme jak jinak, jedničkou s hvězdičkou, kvůli naprosto novému pohledu na kolo a novému zážitku, který nemáte každý den.

Pokud jste z Hradce Králové nebo okolí neváhejte a navštivte kamennou prodejnu bikero.cz v Novákových garážích, půjčte si toto kolo a klidně nám pošlete vaše postřehy, fotky nebo videa.