Tak po měsíčním odkládání a absolutní nemožnosti najít čas k napsáni reportu jsem ho kousek našel. Zima letos byla podle mě fakt povedená a zimní sporty jsem si užíval na 100%, ale. Ale biker je biker a když doma kouká na nové kolo a vidí statusy na FB, jak spousta celebrit tráví čas v teplejších krajinách, nemůže odmítnout nabídku vyrazit na jih také. Prvotní nadšení střídá přemýšlení, zda to vůbec má smysl – 4 dny ježdění versus 2800km v autě. Cílem je pro mě neznámá oblast DolceAqua, kde partička z místního DH teamu jezdí pravidelně otevírat sezónu. Po jednodenním rozhodováním potvrzuji účast a začínám balit, odjez za dva dny a kolo absolutně neseřízené, pouze vytažené z krabice.

 

1

Vše jsem nakonec stihnul a už vyrážíme, odjezd v 17:00 z Prahy. DolceAqua 6:00, uf, jsme na místě. Necítím zadek, mám hlad a chce se mi spát. Chvíli zevlujeme po okolí a čekáme, až se dostaneme k ubytování. To už se pomalu rozednívá a to azurové počasí a teplý vzduch, to probere i mrtvolu. Dáme snídani a vyrážíme na místní traily.

Spolek co maká na místních trailech se jmenuje Supernatural DolceAqua, a to vystihuje jejich charakter. Traily jsou hodně přírodní, kamenité s množstvím skalek. Na první rozježdění je oblast docela přísná, žádné flow traily a vyhlazené klopenky, ale pořádná sbíječka. První dva dny jezdíme cca 50km/1700výškových metrů. Zadek poznává středověk a ruce asi měly v zimě tahat nějaké železo.

 

2

 

Třetí den je domluven shuttle a půl dne nás na místní traily vozí strejda co neumi ani slovo anglicky, my občas bloudíme, neboť si náš průvodce zlomil den předem ruku a aby nám ahutle nezrušili, jezdíme sami a traily občas hledáme dost těžce. Druhou půlku dne přejedeme do San Romola, kde sou traily vice jezdivé rychlé, klopené a zábavné. Dáváme jednu jízdu za druhou a člověk nemá nikdy dost.

 

3

 

Všechny fotky z výletu

 

Poslední den si šlápnem na zcela nový trail v protějším údolí a nemůžeme se ho nabažit. Zorganizujeme dopravu našima kombíkama a děláme si pár vývozů. Trail má úplně vše, skály, hrabanku, prudké suťoviska, no super zábava. Po poslední jízdě se ještě svezu pár kilometrů na pobřeží, abych alespoň spatřil moře, stihnul západ slunce a nakoupil italské dobroty. Večer pizza v místní ristorante a další den cesta domů. Tentokrát jsme jeli přes den a zase to nějak uteklo.

Takže pokud seženete aspoň 3 lidi a chcete si v zimě pořádně zajezdit, stírat prach s vidlice a opalovat se na jarním sluníčku v únoru, neváhejte vyrazit na Ligurskou rivieru. I krátká doba tam bikera nabudí do sezóny jak nic jiného.